Cestopis / Dvě strany mince: FILIPÍNY

O této překrásné zemi plné tajemných ostrovů, panují mnohé lidské pověry až báje. Mnoho destinací pomalu ale jistě umírá na přemíru masového turismu, ale jiná místa jsou lidmi netknuta. Nás zajímal důvod proč tomu tak je a v jakém stavu se tato země skutečně nalézá. Jak je u nás zvykem, vzali jsme Filipíny po svém. Než sem člověk jede dozvídá se, že ho zde teroristé při nejmenším zabijí, no a na straně druhé, že je to tu vše totálně báječné a bez nejmenšího problému.

Kde je tedy pravda? Jak tomu již bývá, pravda se nalézá někde uprostřed.

Autor článku: Jan Jakub

Fotograf: Jan Jakub

Na úvod celého našeho bláznivého tripu musím uvést, že na Filipíny jsme jeli naprosto s růžovými brýlemi. O této zemi jsme si zjišťovali informace dopředu a byli jsme její rozmanitostí a vychvalováním naprosto poblázněni. Tato země nás prostě nemůže zklamat, mysleli jsme si. Ono se ani nedá říci, že by nás země zklamala, ale veřejné mínění o tomto místě je velmi zkreslené jeho obrovskou rozlohou. Všechny nepříjemné zkušenosti a názory, které díky nim máme, jsou pouze osobní a pokud například poletíte na Filipíny přes cestovku, ubytujete se v resortu na hezké pláži, občas vyjedete na výlet, mínění o této zemi budete mít pochopitelně jiné a naprosto neslučitelné se zkušenostmi našimi. Je ale nutno brát v potaz, že během dovolené nelze chod země zcela pochopit. Na to nestačili ani naše dva měsíce. Při cestách jsme se delší dobu nezdržovali v turistických destinacích a záměrně hledali místa, která budou zosobněním ony země.

Foto: S Markem (Záchranář na cestách) / TRAVEL HELPERS CZ

Po příletu na ostrov Cebu, kde jsme navštívili našeho českého kamaráda, který tam již půl roku žije, jsme hned z fleku byli na letišti obelháni taxikářem. Celou dobu jel podle taxametru, ale po příjezdu udělal prstíčkem cvak a cena se zdvojnásobila. O těchto praktikách jsem dopředu věděl, ale udělat nešlo stejně nic.

Co nás ihned první dny praštilo do podvědomí, byla místní neskutečná chudoba a sociální zázemí. Lidé byli dotěrní, žebrali a místními experty na ,,Give my money,, byli pochopitelně děti. Od nich se zde člověk nedočkal úsměvu, ani odpovědi na pozdrav, pouhé dej, dej, dej! Co je nutno podotknout, jednalo se pouze o mužskou část populace. Ta dívčí byla velmi milá a přátelská. Ve všech generacích.

Foto: Důkaz místo slibů. Muži jsou na Filipínách prostě ,,svý,, / TRAVEL HELPERS CZ

Pokud se ptáte proč je to špatné uvedu zde tyto zážitky, představte si, že jdete v noci po silnici v pěti dospělích lidech a zastaví vás tlupa deseti výrostků, chytne vám kolo a nepustí vás dokud jim nedáte peníze. Tak zněli výhružky. Když se vám podobná režie děje několikrát za den, není to úplně příjemné. Člověk si ostatně na Filipínách musí zvyknout na status chodící peněženky, nic jiného zde totiž nejste i když se vám to dlouho přiznat nechce. Neustálé pokřikování a nevěřícné pohledy, jsou každodenní realitou. Podobné tvrzení se praví také Thajsku, ale není to pravda. V Thajsku po vás občas skočí tuktukář, ale na Filipínách jste lovná zvěř a to beze srandy. Člověk se první dny pochopitelně snaží být přívětivý a slušný, ale jednoho dne i vám překročí hranice toto chování a začnete je jednoduše ignorovat.

Ihned zprvu vás musíme upozornit na jednu nepříjemnost, na kterou budete na Filipínách narážet více než často. Tou jsou místní psi. Ano psi, říkáte si, že jsem se zbláznil? Druhé nejnebezpečnější zvíře Filipín je právě divoký pes. Status divoký získal pochopitelně faktem, že pokud pes není v přímém vlastnictví majitele a není řádně očkován, jedná se o psa divokého, nebo-li nemoci přenosného jedince. Noste s sebou tedy vždy nějaký obranný prostředek například deštník, nebo klacek jako hůl. Chlapi můžou zařvat, to je také funkční metoda. Nepodceňujte tento fakt, nevyplatí se to! Řešit během cest riziko vztekliny, není úplně komfortní.

Foto: Na divoké psi dejte pozor! / TRAVEL HELPERS CZ

Jak je to ale s bezpečností na Filipínách obecně?

Dejte si pozor na místní děti. Velká část jich nechodí do školy a drobné krádeže jsou jejich denním chlebem. Pokud však budete dodržovat základní bezpečností pravidla, jako nenechávat zavazadla bez dozoru, nebo neukazovat se na veřejnosti s plnou šrajtoflí, nic vám nehrozí. To stejné ostatně platí i v našich větších městech.

Informace o únosech teroristy berte také s rezervou. Ano, tento problém tam skutečně je a Filipínská vláda ho řeší. Nicméně pokud se vyhnete ostrovu Mindanao, jížním ostrovům Palawanu a střední části hor ostrova Cebu, nic vám nehrozí. Pokud vám někdo řekne, že tyto ostrovy jihu jsou bezpečné, nevěřte mu. Od policejní SWAT jednotky máme informace, že se vám tam s největší pravděpodobností nic nestane, ale situaci řešící vládní jednotky, přítomnost turistů prostě štve. Kdokoli je v této oblasti bílé pleti, je ihned považován za zvěda. Takže proč jim tu práci ještě stěžovat, že?

Co se týká finanční stránky, tak bankomaty se zde nalézají velmi sporadicky a když už máte to štěstí na jeho nalezení, tak je bankomat prázdný a nic vám nevydá. Nám se také stalo, že si bankomat vezme poplatek, strhnou se vám peníze v českém přepočtu z účtu, ale finance vám z bankomatu nevyjdou. Trvá poté delší dobu, než vám vaše banka finance navrátí. Jako dalším obrovským krokem zpět je nemožnost kdekoli platit kartou. Jelikož je váš výběr omezen na 10,000 PHP při dlouhodobém pobytu zde, vydáte velké množství financí za poplatky bankám. Pokud budete mít na bankomaty štěstí. My jsme byli několikrát odkázáni na dolarové rezervy.

Foto: Bankomaty občas nefungují / TRAVEL HELPERS CZ

Jelikož jsme se nacházeli v oblasti Cebu, člověk si nemůže nechat ujít potápění s obřímí žraloky ve městě Oslob. Ale ano, může. Ujít sme si to nechali a to z jednoho prostého důvodu. Zrovna na této lokaci se ke žralokům vůbec nechovají dobře a turisti si tam mohou více méně dělat co chtějí. Těm žralokům to rozhodně příjemné není. Na Palawanu se toto nestane a proto doporučujeme zavítat právě tam.

Kam jsme ale rozhodně vyrazili, byly hory ve středozemí ostrova Cebu a konkrétně trek k vrcholu Osměna Peak. Našli jsme si cestu z města MoalBoal a rozhodli jsme se hory celé projít a za 5 dní dojít až do vesnice Delaguete. Tropické podnebí na vrcholech střídali prudké deště a chladné noci, proto nezanadbejte rady místních a vrstvu navíc si rozhodně vezměte. Cesta to však nebyla vůbec přátelská, procházeli jsme malými vesnicemi v horské džungli a atmosféra by se mnohdy dala krájet. Né nadarmo je tato oblast stále zapsána v seznamu nedoporučených míst k návštěvě na českém portálu ministerstva zahraničí.

Foto: Vrchol hory Osměna Peak / TRAVEL HELPERS CZ

Další zastávkou bylo hlavní město Manila. Stav a chod místních nádraží a autobusové dopravy je naprosto katastrofální. Většina autobusů nedisponuje ani klimatizací a jet 13 hodin ve 100 lidech v autobusu pro necelých 60, navíc v letní sezoně, to bylo opravdové kulturní obohacení. Ono je asi potřeba jejich systém pochopit. Tam se nehraje na komfort, ani na logiku. Nakonec ani na čas odjezdu. Autobus odjede až je po okraj plný a tak to vynese nejvíce. Nejvíce záživnou cestou byla však výprava na Caramoan, kde jsme jeli v podobné kompilaci v noci, ve 100 kilometrové rychlosti po rozpadlé silnici v horské džungli. To je teprve adrenalin. Pokud i vy máte rádi dobrodružství, rezervace tam nečekejte. Přijdete, vyčkáte si v jakémsi hadovi a když máte štěstí, jedete a sedíte. Když ne, jedete, ale mačkáte se ve stoje. Co rozhodně využívejte jsou místní dopravní prostředky JeepNey, které stojí pár korun a dovezou vás téměř všude. Co se ale Filipínským řidičům neupře je fakt, že to nejsou řidiči, ale hovada. Bezpečnost na komunikaci a alespoň základní ohleduplnost jim neříká naprosto nic. Během vašich cest proto buďte předvídavý a dávejte na sebe pozor.

Foto: Místní MHD / TRAVEL HELPERS CZ

Abych se vrátil k Manile, je to jejich největší město a mělo by být nejmodernější. Byli jsme dokonce v nejluxusnější části zvané Makati a i zde je sociální úroveň na bodu breku. O ekologickém propadu a problému se rozepíši později. Při návštěvě hlavního města jsem měl vážné potíže se zubem. Kontaktoval jsme tedy naší pojišťovnu a dostavil se do největší a nejmodernější nemocnice v Makati na ošetření. Čekali jsme několik hodin, ale nakonec jsem se na řadu dostal. Nemocnice byla luxusní a vybavena snad vším, včetně detektorů, skenerů a pitné vody. při vstupu do zubní ordinace mne však polilo horko. Horší ordinaci nemá ani náš vesnický veterinář. No ale co, sedl jsem si, paní doktorka za několik vteřin a bez rentgenu diagnostikovala zánět zubního kanálku a že prý se jedná o velmi složitý zákrok, který mi zde nemohou zprostředkovat a že musím odletět domů. Vracečka domů se nekonala, snědl jsem silné antibiotika a stále čekám co se mnou bude alespoň v Thajsku. Ono ostatně celková zdravotnická péče na Filipínách je do nebe volající. Nejen že mají sanitky zpoplatněné a jezdí pouze po obědě, ale hygienická část je fatální. Než tedy býti svědkem něčeho tak odpudivého a nechat se v místní šarlatárně zabít, dbejte na prevenci! Jezděte defenzivně, vyvarujte se útokům psů a nejděte do křížku s Filipínci. Nelezte kam nemáte a pravidlo na přechodech pro chodce zní: Přecházej tehdy je-li to bezpečné, né když je zelená. (pravidlo platí u všech mimo velké a frekventované semafory, které jsou pod kamerovým systémem a mají digitální odpočet!)

A jako třešničku na dortu v oblasti bezpečnosti si řekneme něco o fantasy rčení, že Asiati nebourají i když nemají dopravní předpisy. Nevěřte tomu! Bourají. Bourají hodně, vážně a velmi často. Proto buďte velmi opatrní a nepodceňujte silniční anarchii, která zde vládne.

Následně jsme projezdili nespočet malých vesnic a měst, včetně větších měst jako, Angeles City, Olangapo a Legazpi, kde jsme natáčeli dokument o sopce Mayon. Pokud máte rádi šílenosti, rozhodně se tam jeďte podívat, ale předem se o stavu sopky informujte, na sopku nelezte ani s místním průvodcem a její sílu nepodceňujte. Není to hračka a slitování s vámi mít rozhodně nebude.

Foto: Mayon Volcano / TRAVEL HELPERS CZ

Další fámou je také teorie, že na Filipínách seženete skůtr na půjčení vždy a všude. Ani náhodou! Je to velmi často obtížný akt a v některých provinciích je to až zázrak. Například ve městě Legazpi, jsme skůtr sháněli 3 dny v kuse po celém městě a nesehnali jsme. Poté jsme uprosili zaměstnance PHIVOLCS a ten nám půjčil za nekřesťanské peníze motorku svou. Pokud jste také někdo digitální nomád a pracujete přes internet, na práci v těchto končinách zapomeňte. WiFi připojení je zde sprosté slovo a internet na stabilnější práci tam jednoduše nenaleznete, ani když si připlatíte lepší úroveň ubytování. V některých destinacích se jede stále na motorový generátor, který více odpočívá, než-li pracuje.

Nyní probereme realitu ohledně ekologické roviny. Před odletem jsme se od jedné cestovatelky dozvěděli, že jdou Filipíny do sebe a že jí ekologická situace mile překvapila. Dokonce toho procestovala mnohem méně a kratší dobu než my. My projeli a nebo prošli pěšky kdejakou vesnici a bordel je všude a na tak katastrofální úrovni, že upřímně netuším kde tato cestovatelka byla. Ani jedna z Filipínské generace nechápe dopad jejich chování. Nikdo jim to nevysvětlil. Pro ně to není naprosto nic špatného a když se ptáte po odpadkovém koši, které na Filipínách jednoduše nejsou, odpoví vám že kdekoli odpadek můžete vyhodit. Skládky odpadu jsou všude, za baráky, uprostřed džungle a nebo na téměř všech neturistických plážích. Ne opravdu. Filipíny ekologický problém mají a mají ho tak obrovský, že nevím jak jim pomoci. Sami si dobrovolně ničí svou překrásnou zemi a nepřijde jim to přinejmenším divné. Zakročit by měl ten, kdo jim plast ukázal a dovezl. Ostrov Boracay je například masivním turismem naprosto zničen a musel být proto dočasně uzavřen. Bohužel na podobném stupni zničení není jenom Boracay, ale i mnoho dalších destinací, které již takový luxus zavření nemají a musí návalu turismu snášet nadále.

Foto: Skládka odpadu uprostřed panenské džungle / TRAVEL HELPERS CZ

Nejspíše je tato situace úzce spjata také s jejich životním stylem a stravováním. Nevím zda je to dopad Americké části obyvatelstva, ale většina střední a vyšší třídy se živý POUZE A JENOM fasfoodem. McDonalds, Jolybee a podobně. Ptali jsme se místních, ptali jsme se domorodců a také lidí na návštěvě u Filipínských přátel. Všichni nám potvrdili, že zažívací potíže mají dokonce i místní a to z jejich streetfood jídla. Proto jsme byli nuceni stravovat se ve fastfoodech občas také, neboť Filipínské jídlo se jednoznačně jíst nedá. Oni snědí vše, včetně kostí. A když po několikáté dostanete k rýži jenom kosti s jedním kousíčkem masa, nemáte chuť v jídelních experimentech pokračovat. Co je ale na jejich jídelníčku super, jsou všudypřítomné smažené banány a nebo softdrinky (Coca-cola, sprite, fanta) za velmi exkluzivní ceny. A seženete je všude. I v džungli někde ve vesnici. Hlady a žízní tedy nezemřete. Jako další fámu musíme vyvrátit fakt, že zde nenaleznete všude čerstvé ovoce a zeleninu. Jejich primárním políčkem jídelníčku je maso, pokud se tomu maso dá říkat. Kosti a vnitřnosti je lepší definice. Na čerstvou zeleninu a ovoce zde opravdu moc nenarazíte a když ano, je to u hlavní silnice, kde denně projedou tisíce aut a to se rozhodně čerstvou zeleninou zvát nedá. Milovníci ovesných kaší na snídani však zkrátka nepříjdou. Mají je tu téměř všude a například pro mne, to byl jeden z hlavních chodů pro každý den.

Foto: Cagsawa Ruins / TRAVEL HELPERS CZ

Abych tento delší článek završil pozitivně a ukázal i tu druhou část mince, kterou Filipíny bezpochyby mají. Podíváme se společně na souostroví Caramoan. Jedná se o neturistický tropický ráj, který jistě znáte z úspěšné televizní show Survivor a nebo české adaptace Robinsonův ostrov. Dostat se tam je ale velmi náročné a nekomfortní. Pobyt v této lokalitě však nepodceňte a slabším povahám návštěvu nedoporučujeme. Jedná se o ráj v pravém slova smyslu. To znamená, že občanská dostupnost je téměř nulová a sotva ve městě naleznete dva bankomaty. Nemocnice tam je také, ale v hrozném stavu. Přes terén se k vám jen tak nikdo nedostane a proto si při této návštěvě, berete na svědomí i své bezpečí. Ubytování je zde na nízké úrovni a WiFi připojení téměř nedostupné. Obchod ani krám zde nejsou a tak jste odkázáni na místní kosti po Filipínsku a nebo na banán v těstíčku. my volily banán. 🙂

Foto: S místními, na plážích lokace Robinsonova ostrova / TRAVEL HELPERS CZ

Caramoan je plný nebezpečných plazů, varanů a také medůz v moři. Není to turistická destinace a to je dobře. Nenajíte se tu, e-mail si občas také nepošlete, ale příroda je tu blažená. Zachovává si svou divokost a suverenitu. Proto tento fakt respektujte a na své případné návštěvě se chovejte s úctou k přírodě a k těmto místním lidem, kteří dělají opravdový obrázek Filipín a hrají velkou roli v pojmenování této země a to jménem Ráj! Caramoan navždy zůstane zaryt v našich srdcích i když jsme tam trpěli hlady a věčně nás v ubytování napadali paraziti. Filipíny jsou pro nás stále velkou záhadou. Na jednu stranu jsme to tam v lásce neměli, ale na stranu druhou, tak divokou přírodu bez lidí, jsme ještě neviděli. Proto tento článek nese název, Filipíny a dvě strany mince. 🙂