Sepsal: Jan Jakub / Austrálie
,,HUMANISTICKÉ,, CESTOVÁNÍ
Zní to prospěšně a velmi lidsky, proč tedy dobrý úmysl ničí vše kolem nás? Téma humanistického cestování je velmi obsáhlé a proto si dnes vše jen tak nějak shrneme a představíme si možnosti toho, co NEDĚLAT!
-
- Projekty pomozme AFRICE. To je kapitola sama o sobě a viděl jsem desítky fotek cestovatelů a dokonce i mých přátel z dřívějška, jak si fotí selfíčko při předávání nějakého hmotného daru Africkým obyvatelům. Obzvláště dětem, ty jsou na sociálních sítích hodně cool. Proč je to špatně a proč bychom vůbec, nikdy a nikomu, neměli dávat nic zdarma. Lidé totiž jdou cestou menšího odporu. Pokud vše od turistů dostanou zdarma, nemají motivaci se snažit a zlepšovat sebe a své okolí. Děti neposílají do školy, ale žebrat a celé další generace jsou tudíž v pasti slepého turismu. Africe jsme pomohli tak, že jsme ji rozkradli pro své zájmy, ale občas tam pošleme kartáčky na zuby, samozřejmě plastové, které místní obyvatele obohatí leda tak, že je z veledaru opět krásná kupička odpadu. Jediné co Afrika potřebuje, je naše pochopení toho, co se tam vlastně děje. Pokud chcete ukázat vaší prospěšnost, tak si s dětmi zahrajte fotbal, věnujte jim svůj čas a můžete je i trochu motivovat. Humanitární pomoc Africe, tvoří této zemi závislost na vyspělých zemích. Neziskové organizace prezentují místní lidi jako neschopné, ale není to pravda. Do Afriky proudí takové pomoci již desítky let, ale situace je stejná, možná horší. Místní lidé pomoc očekávají, neboť jsou tak naučení a berou pomoc jako odpustky z doby kolonizace. Zdravotnická pomoc je něco jiného, ta prospěšná je, ale i na to pozor. Mnohdy zde pracují lidé bez patřičných oprávnění a zkušeností. Vaše finance na pomoc této zemi, mnohdy končí tam, kde byste to rozhodně neočekávali. Africe pomůžete tak, že podpoříte jejich místní obchodníky. Začnou více věřit v sebe, než v pomoc z nebes.
- Záchranné stanice a projekty na ochranu přírody. Toto je mé citlivé téma a nestačím se divit, kolik lidí, šmelinářům skáče na špek. Pokud máme třeba organizaci na záchranu orangutánů a stanici živí turismus, tzn: lidé tráví čas s divokými opicemi a všude se s nimi fotí, tak přesně to je onen důvod proč jsou opice ohroženy. Díky nedostatku životního prostoru. Toto téma je široce spjato s tématem turistických atrakcí. Divoké zvíře, ať již opice, či cokoliv jiného, má zůstat divoké, což znamená aby nemělo ,,dobrý,, vztah s člověkem. Člověk dnes v rámci dobré vůle, stále narušuje ekosystém planety a ještě mu nepřijde divné, to označit za záchranu.
- Stavby škol a zázemí studentů. Do dnes vlastně nechápu, proč na zahraničních školách učí cizí lidé, nejlépe 18 letý student na prázdninách. Proč někde v Indonésii postavíme školu, nacpeme tam dobrovolníky, aby vyučovali ,,něco,, nějaké děti. Proč se neustále cpeme tam, kde chceme vesměs být pouze my. Podívejte se na opuštěné bývalé školy, podobných projektů. Proč nepomůžeme pouze s projekcí a plánováním, trochu s financováním, ale ať si vše řeší místní správa. Stejně jako pomoc dalším zemím. Dokonce i NĚKTERÉ armády tento systém pochopili a proto se v destabilizovaných zemích pouze školí místní personál. Strategicky se do země zasahuje minimálně, nebo vůbec. Tak přesně by to mělo být. Vyškolit místní a ti ať se o správu oblasti postarají. Takto se opět zabírají pracovní místa a lidem to vůbec nepomůže. A co se děti v těchto školách učí? Mají nějaké osnovy? Zosnoval je stát, nebo se jede dle mezinárodních tradic? Prostě nechápu jak nějaký dobrovolník, co si zaplatí WorkAway, může mít právo učit cizí děti někde na druhé straně světa. Celé následující generace pramení od toho, co se děti naučí. Proto by výuka měla být naprostý základ všeho.
CESTOVÁNÍ S RŮŽOVÝMI BRÝLEMI
ANEB: POPULÁRNÍ NEBEZPEČNÉ CESTOVÁNÍ...
,,Cestování není lidské právo,, to praví Český cestovatel Ladislav ZIBURA. Mě nezbývá než s tímto výrokem souhlasit a to hned z několika důvodů. V dnešní době je cestování velmi populární a cestuje miliony lidí. Nejen, že za poslední roky utrpěla příroda nejvíce škod, právě důsledkem masového turismu, ale také se zfrekventnili kratší letecké dráhy. Však se podívejte na turistické destinace a cíle, nemusíte chodit daleko. Nedá se tam hýbat! Ještě dříve, když cestovalo pár vyvolených, bralo se poznávání cizích krajů, tak nějak, řekněme více do hloubky. Dozvěděli jsme se kde je to hezké, kde naopak méně hezké, na co si dát pozor a kam raději vůbec nejezdit. Tyto obavy a bariéry strachu se z nás postupem času podařilo dostat pryč, což je dobře. Lidé se nebojí zvednou zadek a něco prožít. Ale… jako ve všem, měla by být nějaká harmonie.
Dnešní doba sociálních sítí, nám dodala pocit nesmrtelnosti a pocit toho, že můžeme vše co se nám zamane. Máme přeci tu demokracii a naší svobodu slova. I toto má ale své hranice. Svobodu slova, máme do té míry, kde začíná svoboda slova druhého člověka.
Nemyslete si hned to nejhorší, svět skutečně vidím v pozitivním světle a v lidech hledám to nejlepší. Jenže mám oči a srdce otevřené dokořán, proto jsem ochotný přijmout a vidět skutečnost v její ryzí podobě. Přiznávám se, že jsem v tomto tématu ale trochu zaujatý, neboť vedu projekt o bezpečném cestování a světové bezpečnosti se věnuji aktivně, více než 10 let a mé bývalé povolání vojáka, tomu příliš na váze neubere. Ale není právě ona bezpečnost to hlavní? Neměla by to být naše priorita? Nebo jsou skutečně lidé, kteří cestují formou hazardu a je jim jedno, že se nevrátí? Tím bych asi celý tento kolotoč šíleností odstartoval.
Mnoho mladých dnes kopíruje zaběhlé projekty na startovači, navíc zajímavou formou… ,,Když budu mít tolik a tolik peněz, pojedu tam a tam. Když dostatek peněz nebude, zašlu peníze zpět,,. No, budiž… je to přinejmenším ostuda, ale alespoň na tom není nic potencionálně nebezpečného. Co však nebezpečné je a na sociálních sítích to vídám dnes a denně, tak jsou prezentované zkušenosti ostřílených dovolenkářů, v nějaké destabilizované či rozvojové oblasti. Dnes je totiž nejvíce cool fotka ze severní Koreji, Pákistánu, z Afriky, nebo z jížní Ameriky. Rozhodně nechci vyvolávat paniku a tvrdit, že do těchto zemí nemají lidé cestovat, to určitě ne. Však ona Africká Uganda je stejně bezpečná jako česká vesnice.. nebo počkat? Nebo není a je v tom rozdíl? Ano, trochu jsem si udělal srandu, omlouvám se… ale opravdu, i Afrika může být bezpečnou zemí, když člověk dodržuje základní bezpečnostní návyky, chová se jak má a hlavně.. naslouchá místním lidem. Nejčastější internetová zkušenost je ve znění… ,,hele Mindanao na Filipínách je naprosto safe, fakt… byl jsem tam a nic se mi nestalo.,,nebo… ,,Afrika je naprosto bezpečná, místní domorodci nás všude straší jak je to nebezpečné, ale na nás se každý usmívá, dokonce sme dostali prachy na oběd. Naprosto bezpečná země, lidé přehání. Já vidím tuto zemi svýma očima,,.
Nyní si nedělám srandu, jedná se o skutečné reakce lidí, kteří navštěvují země o kterých neví absolutně vůbec nic. Nejen, že si nezjistí aktuální bezpečnost v oblasti, ale dokonce zesměšňují relevantní rady od místních lidí. Od lidí, kterým ona země patří a znají jí tudíž nejlépe. Tím nechci tvrdit, že hned při vstupu do země, vás někdo oddělá, to zase ne. Jen je velmi důležité brát tyto informace v potaz a umět se místnímu prostředí přizpůsobit.
- Další kategorií, která mi nedá spát, jsou až MAFIÁNSKÉ PRAKTIKY KRAJANŮ, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničních státech. Je jedno jaké, krajanů máme všude plno. Mnoho z těchto lidí nabízí své služby právě pro českou klientelu. Tito lidé však pravidelně využívají lidské nevědomosti a to vás na dovolené může stát mastnou pokutu, problémy se zákonem a v nejhorším případě i vámi způsobenou nehodu. Typickým příkladem je toho Thajsko. V této zemi MUSÍTE mít mezinárodní řidičák a řidičské oprávnění sk.A, přímo na motorku. Proto abyste mohli řídit skůtr. To, že jej máte na českém oprávnění, neznamená, že to bude platit i v Thajsku. Toto platí pouze v české republice. Jenže krajani půjčují zákazníkům skůtry bez tohoto oprávnění, protože je to tu tak zaběhlé. Css, jsme přeci v Thajsku. Pak můžeme vidět fotky holek, které píší, jak první jízda v životě, (navíc bez helem), byl naprosto báječný zážitek a že každý kdo bude v Thajsku, si musí skůtr půjčit také.
Nedávno jsem sepsal článek, na téma Bezpečnost v Thajsku. Nahrál jsem to do několika skupin zaměřených na země JV Asie a lidem se to překvapivě líbilo. Dostali se k informacím, které mohou být rozhodující. Jenže již méně se to líbilo právě krajanům, kteří by mohli přijít o neinformované turisty a to pak není takový kšeft. Okamžitě jsem byl zesměšňován, označen za lháře a za člověka, který straší lidi. Záhy jsem byl všude zablokován. Ano, takto se dnes řeší a hlavně nahlíží na lidskou bezpečnost, na bezpečnost českých občanů v zahraničí. Ta totiž důležitá není, to peníze jsou to hlavní o co většině lidem jde.
- Největší podíl na dezinformování obyvatelstva, mají právě INSTANTNÍ CESTOVATELÉ. Což jsou lidé, kteří vždy někam letí na kratší čas, projdou si okolí resortu, jedou na pár výletů s cestovkou a lidi na sociálních sítích ubezpečují o tom, že jim se nic nestalo, tak to je všechno kec a země je super bezpečná. Pokud vám nějaká osoba, bude radit, že v Thajsku řídila bez řidičáku, nebo bez helmy a že je to v pohodě… Prosím vás, takové lidi přestaňte okamžitě poslouchat. Tito lidé pouze využijí darů co jim ona země nabízí, nic ji nevrátí na zpět a ještě s velkou pózou spamují onen Facebook překrásnými a naprosto nerealistickými fotkami. Protože přece nic špatného a ošklivého na mé cestě být nemůže. To by se lidem nelíbilo. Omyl dámy a pánové. Všude na světě je špína, všude je zlo a všude na světě žijí zlí lidé, kteří vám mohou ublížit. Pokud někdo tvrdí opak, neví co praví, nebo vám z nezjištného důvodu lže. Jenže dnes se o ničem špatném neinformuje, nikdo nenapíše špatné zkušenosti, i když jich slýchám všude plno. Každému se něco někdy na cestách stalo. Je to ale přirozené, patří to k lidskému životu stejně, jako to patří k cestování.
Tito lidé pak naprosto ovládají uvažování ostatních lidí, kteří cestují s růžovými brýlemi toho, jak je v tom světě bezpečno a krásně. Je, ale i toto má své hranice. Ty hranice začínají tam, kde si sundáte vaše růžové brýle.